Profil postavy: Bartholomew Langridge
Bartholomew Langridge
Obecné
| Herní oblast | Southwest Lakes |
| Povolání | Občan |
| Druh | Obyvatel |
| Pohlaví | Muž |
| Narození | 29.12.1816 |
Statistiky
| Počet herních příspěvků | 4 zobrazit > |
Vlastnosti
| Kondice |
5%/10%
|
| Střelba |
2%/10%
|
| Jezdectví |
5%/10%
|
| Přežití |
4%/10%
|
| Výdrž |
4%/10%
|
Povaha
Obecně
Bartholomew Langridge je muž složité povahy, jejíž kořeny sahají hluboko do jeho výchovy a životních zkušeností. Na první pohled se zdá jako vzorový občan: uhlazený, vzdělaný a charismatický. Jeho sebejisté vystupování a schopnost naslouchat druhým z něj činí přirozeného vůdce, který dokáže přitáhnout lidi na svou stranu. Ovšem pod touto líbivou fasádou se skrývá člověk, který je ovládán neukojitelnou touhou po moci, manipulaci a kontrole.
Perfektní herec
Jednou z nejvýraznějších vlastností Bartholomewa je jeho schopnost dokonale ovládat své emoce. Ať už se ocitne v jakékoliv situaci, vždy působí klidně a vyrovnaně. Tato vlastnost je nejen znakem jeho inteligence, ale také nástrojem, kterým získává důvěru druhých. Langridge je mistr v přetvářce. Dokáže zahrát roli dobrosrdečného přítele, štědrého filantropa nebo nenápadného obchodníka podle toho, co je v dané chvíli nejvýhodnější.
Jeho laskavé gesto, když daruje peníze na stavbu nové školní budovy, působí naprosto upřímně – a mnozí by nikdy nevěřili, že za tím stojí chladně kalkulovaná strategie. Bartholomew ví, jak se zalíbit lidem a jak si je získat na svou stranu, což mu umožňuje pohybovat se ve společnosti jako had ve vysoké trávě.
Manipulátor a stratég
Langridge je nesmírně inteligentní, což mu umožňuje plánovat své kroky několik tahů dopředu. Jeho přístup k životu je pragmatický a bezcitný – věří, že každý člověk má svou cenu nebo slabinu, kterou lze využít. Díky tomu dokáže přesně odhadnout, koho může vydírat, koho podplatit a koho zastrašit.
Bartholomew nezná morální zábrany. Vidí svět jako šachovnici, kde jsou lidé jen figurky, které může přesouvat podle svých potřeb. Dokonce i ti, které by mohl nazývat spojenci, jsou pro něj jen prostředky k dosažení jeho cílů. Pokud by jejich užitečnost skončila, neváhal by je odhodit jako nepodstatné.
Sebedůvěra na hranici arogance
Jedním z důležitých rysů jeho povahy je silná sebedůvěra, která hraničí s arogancí. Bartholomew je přesvědčen, že je chytřejší a schopnější než většina lidí kolem něj. Vidí ostatní jako naivní, příliš emocionální nebo snadno manipulovatelné. Tento pocit nadřazenosti mu dává výhodu v jednání s ostatními, protože se málokdy nechá ovlivnit jejich názory nebo emocemi.
Na druhou stranu však tato arogance někdy způsobuje, že podcení ty, kteří se mu dokážou postavit. I když se snaží předvídat všechny možnosti, občas se stává, že jeho plán narazí na neočekávaný odpor – něco, co si Langridge jen těžko přiznává.
Pragmatik bez svědomí
Langridge nevěří v koncept dobra a zla. Pro něj existují pouze silní a slabí. Morálka je podle něj jen nástroj, který lidé používají k ospravedlnění svých činů, a on ji považuje za zbytečné omezení. Jediné, co ho zajímá, je výsledek – a je ochoten obětovat cokoliv, aby dosáhl svých cílů.
I když se občas může zdát, že má světlou stránku, například když jedná štědře nebo ukazuje loajalitu, jde vždy o součást širšího plánu. Nikdy nečiní nic jen tak – za každým jeho gestem se skrývá nějaký záměr.
Perfekcionismus hraničící s posedlostí
Perfekcionismus Bartholomewa je silným pohonem jeho úspěchu, ale zároveň i jeho slabostí. Vše musí být perfektní – každý detail, každé rozhodnutí, každá transakce. Tato posedlost mu pomáhá dosahovat výjimečných výsledků, ale zároveň ho svazuje. Jakákoli chyba, i ta nejmenší, ho dokáže rozrušit, což vede k neustálému stresu a nespavosti.
Bartholomew má vysoké nároky na své podřízené a spolupracovníky, což často vyústí v jejich frustraci nebo dokonce lži, aby se vyhnuli jeho hněvu. Tato potřeba kontroly také způsobuje, že je náchylný na nečekané změny a může jednat impulzivně, když se plány začnou hroutit. Jeho perfekcionismus ho zároveň odděluje od ostatních – nemá mnoho skutečných přátel, protože lidé ho vnímají spíše jako nedosažitelný ideál než jako člověka, se kterým by mohli sdílet opravdové vztahy.
Tato slabost je pro něj neustálým vnitřním bojem, kdy nikdy nemá pocit, že by něco bylo dost dobré. Pomalu se stává vězněm svých vlastních očekávání.
Osamělý vlk
Navzdory své schopnosti navazovat přátelské vztahy je Bartholomew ve svém nitru osamělý. Nikomu doopravdy nevěří a nikdy si nedovolí být skutečně sám sebou. Jeho povaha mu brání navázat hluboké a smysluplné vztahy. Veškerá jeho interakce s ostatními je zabarvena manipulací nebo taktickými úvahami.
Tato izolace mu však příliš nevadí. Langridge se naučil spoléhat jen na sebe a věří, že skutečná moc pramení právě z nezávislosti. Pokud mu přesto někdo projeví skutečný zájem nebo náklonnost, spíše ho to vyvede z míry než potěší.
Touha po moci
Bartholomew je poháněn ambicí stát se neoficiálním vládcem regionu. Peníze pro něj nejsou konečným cílem – vidí je jako prostředek k získání kontroly. Nejvíce ho přitahuje pocit, že vše v jeho okolí závisí na jeho rozhodnutích. Langridge chce, aby ho lidé potřebovali a báli se ho zároveň, ale nikdy nesmí poznat jeho pravou tvář.
Jeho posedlost mocí z něj činí muže, který se nikdy nezastaví – ať už před zákonem, nebo před lidskými životy. Je to muž, který věří, že svět patří těm, kteří si ho dokážou vzít.
Bartholomew Langridge je muž složité povahy, jejíž kořeny sahají hluboko do jeho výchovy a životních zkušeností. Na první pohled se zdá jako vzorový občan: uhlazený, vzdělaný a charismatický. Jeho sebejisté vystupování a schopnost naslouchat druhým z něj činí přirozeného vůdce, který dokáže přitáhnout lidi na svou stranu. Ovšem pod touto líbivou fasádou se skrývá člověk, který je ovládán neukojitelnou touhou po moci, manipulaci a kontrole.
Perfektní herec
Jednou z nejvýraznějších vlastností Bartholomewa je jeho schopnost dokonale ovládat své emoce. Ať už se ocitne v jakékoliv situaci, vždy působí klidně a vyrovnaně. Tato vlastnost je nejen znakem jeho inteligence, ale také nástrojem, kterým získává důvěru druhých. Langridge je mistr v přetvářce. Dokáže zahrát roli dobrosrdečného přítele, štědrého filantropa nebo nenápadného obchodníka podle toho, co je v dané chvíli nejvýhodnější.
Jeho laskavé gesto, když daruje peníze na stavbu nové školní budovy, působí naprosto upřímně – a mnozí by nikdy nevěřili, že za tím stojí chladně kalkulovaná strategie. Bartholomew ví, jak se zalíbit lidem a jak si je získat na svou stranu, což mu umožňuje pohybovat se ve společnosti jako had ve vysoké trávě.
Manipulátor a stratég
Langridge je nesmírně inteligentní, což mu umožňuje plánovat své kroky několik tahů dopředu. Jeho přístup k životu je pragmatický a bezcitný – věří, že každý člověk má svou cenu nebo slabinu, kterou lze využít. Díky tomu dokáže přesně odhadnout, koho může vydírat, koho podplatit a koho zastrašit.
Bartholomew nezná morální zábrany. Vidí svět jako šachovnici, kde jsou lidé jen figurky, které může přesouvat podle svých potřeb. Dokonce i ti, které by mohl nazývat spojenci, jsou pro něj jen prostředky k dosažení jeho cílů. Pokud by jejich užitečnost skončila, neváhal by je odhodit jako nepodstatné.
Sebedůvěra na hranici arogance
Jedním z důležitých rysů jeho povahy je silná sebedůvěra, která hraničí s arogancí. Bartholomew je přesvědčen, že je chytřejší a schopnější než většina lidí kolem něj. Vidí ostatní jako naivní, příliš emocionální nebo snadno manipulovatelné. Tento pocit nadřazenosti mu dává výhodu v jednání s ostatními, protože se málokdy nechá ovlivnit jejich názory nebo emocemi.
Na druhou stranu však tato arogance někdy způsobuje, že podcení ty, kteří se mu dokážou postavit. I když se snaží předvídat všechny možnosti, občas se stává, že jeho plán narazí na neočekávaný odpor – něco, co si Langridge jen těžko přiznává.
Pragmatik bez svědomí
Langridge nevěří v koncept dobra a zla. Pro něj existují pouze silní a slabí. Morálka je podle něj jen nástroj, který lidé používají k ospravedlnění svých činů, a on ji považuje za zbytečné omezení. Jediné, co ho zajímá, je výsledek – a je ochoten obětovat cokoliv, aby dosáhl svých cílů.
I když se občas může zdát, že má světlou stránku, například když jedná štědře nebo ukazuje loajalitu, jde vždy o součást širšího plánu. Nikdy nečiní nic jen tak – za každým jeho gestem se skrývá nějaký záměr.
Perfekcionismus hraničící s posedlostí
Perfekcionismus Bartholomewa je silným pohonem jeho úspěchu, ale zároveň i jeho slabostí. Vše musí být perfektní – každý detail, každé rozhodnutí, každá transakce. Tato posedlost mu pomáhá dosahovat výjimečných výsledků, ale zároveň ho svazuje. Jakákoli chyba, i ta nejmenší, ho dokáže rozrušit, což vede k neustálému stresu a nespavosti.
Bartholomew má vysoké nároky na své podřízené a spolupracovníky, což často vyústí v jejich frustraci nebo dokonce lži, aby se vyhnuli jeho hněvu. Tato potřeba kontroly také způsobuje, že je náchylný na nečekané změny a může jednat impulzivně, když se plány začnou hroutit. Jeho perfekcionismus ho zároveň odděluje od ostatních – nemá mnoho skutečných přátel, protože lidé ho vnímají spíše jako nedosažitelný ideál než jako člověka, se kterým by mohli sdílet opravdové vztahy.
Tato slabost je pro něj neustálým vnitřním bojem, kdy nikdy nemá pocit, že by něco bylo dost dobré. Pomalu se stává vězněm svých vlastních očekávání.
Osamělý vlk
Navzdory své schopnosti navazovat přátelské vztahy je Bartholomew ve svém nitru osamělý. Nikomu doopravdy nevěří a nikdy si nedovolí být skutečně sám sebou. Jeho povaha mu brání navázat hluboké a smysluplné vztahy. Veškerá jeho interakce s ostatními je zabarvena manipulací nebo taktickými úvahami.
Tato izolace mu však příliš nevadí. Langridge se naučil spoléhat jen na sebe a věří, že skutečná moc pramení právě z nezávislosti. Pokud mu přesto někdo projeví skutečný zájem nebo náklonnost, spíše ho to vyvede z míry než potěší.
Touha po moci
Bartholomew je poháněn ambicí stát se neoficiálním vládcem regionu. Peníze pro něj nejsou konečným cílem – vidí je jako prostředek k získání kontroly. Nejvíce ho přitahuje pocit, že vše v jeho okolí závisí na jeho rozhodnutích. Langridge chce, aby ho lidé potřebovali a báli se ho zároveň, ale nikdy nesmí poznat jeho pravou tvář.
Jeho posedlost mocí z něj činí muže, který se nikdy nezastaví – ať už před zákonem, nebo před lidskými životy. Je to muž, který věří, že svět patří těm, kteří si ho dokážou vzít.
Historie
Dětství a rodina
Bartholomew Langridge se narodil v roce 1816 v Bostonu do rodiny, která byla považována za pilíř místní společnosti. Jeho otec, Archibald Langridge, vlastnil flotilu obchodních lodí, které zajišťovaly obchod mezi Evropou a východním pobřežím Spojených států. Matka Eleanor pocházela z bankéřské rodiny a přinesla manželství nejen finanční kapitál, ale také společenské kontakty. Rodina Langridge byla známá svým bohatstvím a vlivem, což zajišťovalo mladému Bartholomewovi výchovu, která by připravila jakéhokoliv jiného mladíka na zářivou budoucnost.
Jako nejstarší syn měl Bartholomew jasně daný osud: jednou měl převzít rodinný podnik a pokračovat v jeho tradici. Už od útlého věku však vykazoval vlastnosti, které jej odlišovaly od jeho sourozenců. Byl nejen mimořádně inteligentní, ale také manipulativní. Už jako dítě rád hrál šachy, ale nikdy nehrál pro potěšení. Hledal strategie, jak protivníka rozložit – a to nejen na šachovnici.
Studia a formování charakteru
Bartholomew studoval na nejlepších internátních školách v Nové Anglii, kde byl obklopen dětmi z nejvlivnějších rodin. I když byl akademicky vynikající, jeho spolužáci ho popisovali jako chladného a rezervovaného. S nikým si nevytvářel hluboké vazby, ale vždy věděl, jak se zalíbit těm, kteří mu mohli pomoci.
Po ukončení základního vzdělání pokračoval na Harvardu, kde studoval právo a ekonomii. Právě zde začal projevovat zájem o méně legální stránky podnikání. Přes kontakty, které si vytvořil mezi svými spolužáky, se zapojil do spekulací na trhu s komoditami a podvodných machinací s obchodními dluhopisy. Byly to právě tyto praktiky, které formovaly jeho pragmatický přístup k životu – pravidla a zákony byly podle něj jen překážkami, které bylo třeba obejít.
První skandál a pád z výšin
Ve 25 letech zdědil po nečekané smrti svého otce obchodní flotilu. Zpočátku se zdálo, že Langridge přivede rodinný podnik k novým výšinám. Ve skutečnosti se ale pustil do riskantních investic, které vedly ke katastrofě. Kromě legálních transakcí využíval lodě k pašování drahých kovů a opia. Když jeden z jeho kapitánů přiznal pašování před soudem, rodina Langridge utrpěla zdrcující společenský pád.
Bostonští obchodníci přestali s Bartholomewem spolupracovat, a rodina byla nucena prodat většinu svého majetku, aby pokryla škody. Zneuctěný Langridge opustil Boston a zamířil na západ, hledat příležitosti v méně strukturovaném prostředí.
Cesta na západ a příjezd do Grandory
Langridge cestoval přes New York a St. Louis, než se v roce 1873 usadil v malém městě Grandora. Bylo to místo plné chaosu, ale také potenciálu. Viděl, že město leží na trase plánované železnice, což znamenalo, že jeho hodnota v příštích letech dramaticky vzroste.
S využitím zbytků svého majetku si pronajal kancelář na hlavní třídě a začal se prezentovat jako podnikatel s vizí. Rychle se stal známým díky svým štědrým darům na místní projekty, jako byla stavba nové školní budovy a renovace městského kostela. Langridge se snažil získat důvěru obyvatel, aby mohl začít spřádat své plány.
První kroky v Grandoře
Za fasádou vlídného filantropa Langridge pracoval na strategii, jak ovládnout Grandoru a okolní kraj. Jeho prvními kroky bylo nenápadné skupování pozemků na okraji města, které měly díky příchodu železnice obrovský potenciál zhodnocení. K tomu používal prostředníky, aby zakryl své skutečné úmysly.
Zároveň začal analyzovat místní politickou scénu a vytvářet si síť kontaktů. Snažil se zalíbit šerifovi i soudci, přičemž jim nabízel „pomoc“ při řešení finančních problémů. Ačkoli se zatím nepouštěl do přímých nelegálních aktivit, bylo jasné, že jeho plány vyžadují více než jen dobré vztahy a legální prostředky.
Plány do budoucna
Bartholomew ví, že čas hraje v jeho prospěch. Jeho hlavním cílem je stát se neoficiálním vládcem Grandory – mužem, na jehož svolení by záviselo vše důležité. Chystá se manipulovat s městskou radou, zastrašovat farmáře, kteří by mu stáli v cestě, a využívat místní bandity, aby plnili špinavou práci, aniž by byla jeho ruka přímo vidět.
Langridge věří, že jeho vzdělání a zkušenosti z Bostonu mu dávají výhodu nad místními obyvateli, které považuje za naivní. Jeho touha po moci není poháněna bohatstvím – je to o kontrole a pocitu nadřazenosti. Každý krok, který udělá, je pečlivě naplánovaný. Grandora má být jen začátkem.
Bartholomew Langridge se narodil v roce 1816 v Bostonu do rodiny, která byla považována za pilíř místní společnosti. Jeho otec, Archibald Langridge, vlastnil flotilu obchodních lodí, které zajišťovaly obchod mezi Evropou a východním pobřežím Spojených států. Matka Eleanor pocházela z bankéřské rodiny a přinesla manželství nejen finanční kapitál, ale také společenské kontakty. Rodina Langridge byla známá svým bohatstvím a vlivem, což zajišťovalo mladému Bartholomewovi výchovu, která by připravila jakéhokoliv jiného mladíka na zářivou budoucnost.
Jako nejstarší syn měl Bartholomew jasně daný osud: jednou měl převzít rodinný podnik a pokračovat v jeho tradici. Už od útlého věku však vykazoval vlastnosti, které jej odlišovaly od jeho sourozenců. Byl nejen mimořádně inteligentní, ale také manipulativní. Už jako dítě rád hrál šachy, ale nikdy nehrál pro potěšení. Hledal strategie, jak protivníka rozložit – a to nejen na šachovnici.
Studia a formování charakteru
Bartholomew studoval na nejlepších internátních školách v Nové Anglii, kde byl obklopen dětmi z nejvlivnějších rodin. I když byl akademicky vynikající, jeho spolužáci ho popisovali jako chladného a rezervovaného. S nikým si nevytvářel hluboké vazby, ale vždy věděl, jak se zalíbit těm, kteří mu mohli pomoci.
Po ukončení základního vzdělání pokračoval na Harvardu, kde studoval právo a ekonomii. Právě zde začal projevovat zájem o méně legální stránky podnikání. Přes kontakty, které si vytvořil mezi svými spolužáky, se zapojil do spekulací na trhu s komoditami a podvodných machinací s obchodními dluhopisy. Byly to právě tyto praktiky, které formovaly jeho pragmatický přístup k životu – pravidla a zákony byly podle něj jen překážkami, které bylo třeba obejít.
První skandál a pád z výšin
Ve 25 letech zdědil po nečekané smrti svého otce obchodní flotilu. Zpočátku se zdálo, že Langridge přivede rodinný podnik k novým výšinám. Ve skutečnosti se ale pustil do riskantních investic, které vedly ke katastrofě. Kromě legálních transakcí využíval lodě k pašování drahých kovů a opia. Když jeden z jeho kapitánů přiznal pašování před soudem, rodina Langridge utrpěla zdrcující společenský pád.
Bostonští obchodníci přestali s Bartholomewem spolupracovat, a rodina byla nucena prodat většinu svého majetku, aby pokryla škody. Zneuctěný Langridge opustil Boston a zamířil na západ, hledat příležitosti v méně strukturovaném prostředí.
Cesta na západ a příjezd do Grandory
Langridge cestoval přes New York a St. Louis, než se v roce 1873 usadil v malém městě Grandora. Bylo to místo plné chaosu, ale také potenciálu. Viděl, že město leží na trase plánované železnice, což znamenalo, že jeho hodnota v příštích letech dramaticky vzroste.
S využitím zbytků svého majetku si pronajal kancelář na hlavní třídě a začal se prezentovat jako podnikatel s vizí. Rychle se stal známým díky svým štědrým darům na místní projekty, jako byla stavba nové školní budovy a renovace městského kostela. Langridge se snažil získat důvěru obyvatel, aby mohl začít spřádat své plány.
První kroky v Grandoře
Za fasádou vlídného filantropa Langridge pracoval na strategii, jak ovládnout Grandoru a okolní kraj. Jeho prvními kroky bylo nenápadné skupování pozemků na okraji města, které měly díky příchodu železnice obrovský potenciál zhodnocení. K tomu používal prostředníky, aby zakryl své skutečné úmysly.
Zároveň začal analyzovat místní politickou scénu a vytvářet si síť kontaktů. Snažil se zalíbit šerifovi i soudci, přičemž jim nabízel „pomoc“ při řešení finančních problémů. Ačkoli se zatím nepouštěl do přímých nelegálních aktivit, bylo jasné, že jeho plány vyžadují více než jen dobré vztahy a legální prostředky.
Plány do budoucna
Bartholomew ví, že čas hraje v jeho prospěch. Jeho hlavním cílem je stát se neoficiálním vládcem Grandory – mužem, na jehož svolení by záviselo vše důležité. Chystá se manipulovat s městskou radou, zastrašovat farmáře, kteří by mu stáli v cestě, a využívat místní bandity, aby plnili špinavou práci, aniž by byla jeho ruka přímo vidět.
Langridge věří, že jeho vzdělání a zkušenosti z Bostonu mu dávají výhodu nad místními obyvateli, které považuje za naivní. Jeho touha po moci není poháněna bohatstvím – je to o kontrole a pocitu nadřazenosti. Každý krok, který udělá, je pečlivě naplánovaný. Grandora má být jen začátkem.
Zajímavosti
Vzhled
Bartholomew Langridge na první pohled zaujme svou přítomností a pečlivým zevnějškem, který vypovídá o jeho vysokém postavení a smyslu pro detail. Měří přibližně 180 centimetrů, což v kombinaci s jeho rovnou a sebevědomou chůzí zajišťuje, že si ho lidé všimnou, když vstoupí do místnosti. Jeho postava je štíhlá, téměř asketická, což odráží jeho disciplinovaný přístup k životu.
Bartholomew vždy dbá na to, aby jeho zevnějšek vysílal správný signál o jeho společenském postavení. Preferuje oblečení z kvalitních materiálů, často ve tmavších odstínech, které mu dodávají autoritativní vzhled. Obvykle nosí na míru šité obleky nebo vestičky doplněné kapesními hodinkami, jejichž zlatý řetízek nenápadně zdůrazňuje jeho bohatství. Jeho boty jsou vždy pečlivě leštěné, odraz pořádku, na kterém si zakládá. Jeho pohled je klidný, ale jaksi nepřístupný, jako by neustále hodnotil situaci nebo kalkuloval další tah.
Bartholomew Langridge má tmavé vlasy, vždy pečlivě upravené, s jemnými stříbrnými pramínky, které svědčí o letech zkušeností a stresu, jež ho formovaly. Tento uhlazený vzhled doplňuje krátký, precizně zastřižený knír, dodávající mu důstojnost. Ruce má dlouhé a elegantní, s útlými prsty, které prozrazují minulost spojenou s právními a obchodními záležitostmi – nejsou to ruce zvyklé na těžkou práci. Na pravé ruce nosí stříbrný prsten s monogramem „L“, rodinnou památku, která symbolizuje jeho hrdost a propojení s kořeny. Celý jeho zevnějšek odráží pečlivě budovaný obraz gentlemana a muže vysokého postavení.
Celkově jeho vzhled působí jako kombinace uhlazeného gentlemana a muže, který ví, jak uplatnit svou moc. Nic na něm není náhodné – každý detail jeho vzhledu je pečlivě promyšlený, aby vysílal správný signál těm, kdo ho sledují.
Zajímavosti
Vášnivý šachista
Bartholomew je vášnivý hráč šachů. Považuje tuto hru za symbol svého přístupu k životu – každý tah je pečlivě promyšlený a každý protivník je jen figurkou, kterou lze obětovat pro dosažení vyššího cíle. Přestože hraje šachy pouze příležitostně, jeho talent a strategie by mohly soupeřit s profesionálními mistry. Na stole ve své kanceláři má vždy rozloženou šachovnici, jako symbol svého myšlení i moci.
Obliba ve whisky
Jeho oblíbeným nápojem je whisky, kterou považuje za symbol elegance a kultivovanosti. Na obchodních schůzkách často servíruje drahé značky, což mu pomáhá vytvářet atmosféru důvěry a luxusu. Přesto nikdy nepije víc, než je nutné – jeho mysl musí zůstat vždy ostrá.
Nenávidí nepořádek
Langridge má hluboce zakořeněnou averzi k chaosu a nepořádku. Ať už jde o jeho vzhled, prostředí nebo plány, vše musí být dokonalé. Tento perfekcionismus téměř hraničící s posedlostí se projevuje i v jeho podnikání – nesnáší neloajalitu nebo nekompetentnost a s těmi, kdo ho zklamou, jedná bez milosti.
Strach z prohry
Navzdory svému klidu a zdánlivé neotřesitelnosti má Bartholomew hluboko zakořeněný strach z prohry. Každý krok, který podniká, je veden tímto strachem – nikdy nesmí být viděn jako slabý nebo poražený. Tato obava z něj činí muže, který jde do extrémů, aby dosáhl svého.
Skrytá zbraň
Přestože Bartholomew sám zbraně nosí jen zřídka, má slabost pro elegantní revolvery. Ve své pracovně uchovává drahý stříbrný revolver, který byl vyroben na zakázku. Sám s ním téměř nikdy nestřílí, ale považuje ho za symbol moci – něco, co by mohl použít, pokud by to bylo nezbytné.
Tajemná kniha kontaktů
Langridge si vede malý kožený zápisník, ve kterém má uložené kontakty na osoby, které pro něj někdy pracovaly nebo které lze využít v budoucnu. Každé jméno je zapsáno bez zbytečných podrobností, ale s poznámkou, která odráží, co od daného člověka očekávat. Tento zápisník je pečlivě ukrytý a jeho ztráta by mohla odhalit jeho tajné aktivity.
Bartholomew Langridge na první pohled zaujme svou přítomností a pečlivým zevnějškem, který vypovídá o jeho vysokém postavení a smyslu pro detail. Měří přibližně 180 centimetrů, což v kombinaci s jeho rovnou a sebevědomou chůzí zajišťuje, že si ho lidé všimnou, když vstoupí do místnosti. Jeho postava je štíhlá, téměř asketická, což odráží jeho disciplinovaný přístup k životu.
Bartholomew vždy dbá na to, aby jeho zevnějšek vysílal správný signál o jeho společenském postavení. Preferuje oblečení z kvalitních materiálů, často ve tmavších odstínech, které mu dodávají autoritativní vzhled. Obvykle nosí na míru šité obleky nebo vestičky doplněné kapesními hodinkami, jejichž zlatý řetízek nenápadně zdůrazňuje jeho bohatství. Jeho boty jsou vždy pečlivě leštěné, odraz pořádku, na kterém si zakládá. Jeho pohled je klidný, ale jaksi nepřístupný, jako by neustále hodnotil situaci nebo kalkuloval další tah.
Bartholomew Langridge má tmavé vlasy, vždy pečlivě upravené, s jemnými stříbrnými pramínky, které svědčí o letech zkušeností a stresu, jež ho formovaly. Tento uhlazený vzhled doplňuje krátký, precizně zastřižený knír, dodávající mu důstojnost. Ruce má dlouhé a elegantní, s útlými prsty, které prozrazují minulost spojenou s právními a obchodními záležitostmi – nejsou to ruce zvyklé na těžkou práci. Na pravé ruce nosí stříbrný prsten s monogramem „L“, rodinnou památku, která symbolizuje jeho hrdost a propojení s kořeny. Celý jeho zevnějšek odráží pečlivě budovaný obraz gentlemana a muže vysokého postavení.
Celkově jeho vzhled působí jako kombinace uhlazeného gentlemana a muže, který ví, jak uplatnit svou moc. Nic na něm není náhodné – každý detail jeho vzhledu je pečlivě promyšlený, aby vysílal správný signál těm, kdo ho sledují.
Zajímavosti
Vášnivý šachista
Bartholomew je vášnivý hráč šachů. Považuje tuto hru za symbol svého přístupu k životu – každý tah je pečlivě promyšlený a každý protivník je jen figurkou, kterou lze obětovat pro dosažení vyššího cíle. Přestože hraje šachy pouze příležitostně, jeho talent a strategie by mohly soupeřit s profesionálními mistry. Na stole ve své kanceláři má vždy rozloženou šachovnici, jako symbol svého myšlení i moci.
Obliba ve whisky
Jeho oblíbeným nápojem je whisky, kterou považuje za symbol elegance a kultivovanosti. Na obchodních schůzkách často servíruje drahé značky, což mu pomáhá vytvářet atmosféru důvěry a luxusu. Přesto nikdy nepije víc, než je nutné – jeho mysl musí zůstat vždy ostrá.
Nenávidí nepořádek
Langridge má hluboce zakořeněnou averzi k chaosu a nepořádku. Ať už jde o jeho vzhled, prostředí nebo plány, vše musí být dokonalé. Tento perfekcionismus téměř hraničící s posedlostí se projevuje i v jeho podnikání – nesnáší neloajalitu nebo nekompetentnost a s těmi, kdo ho zklamou, jedná bez milosti.
Strach z prohry
Navzdory svému klidu a zdánlivé neotřesitelnosti má Bartholomew hluboko zakořeněný strach z prohry. Každý krok, který podniká, je veden tímto strachem – nikdy nesmí být viděn jako slabý nebo poražený. Tato obava z něj činí muže, který jde do extrémů, aby dosáhl svého.
Skrytá zbraň
Přestože Bartholomew sám zbraně nosí jen zřídka, má slabost pro elegantní revolvery. Ve své pracovně uchovává drahý stříbrný revolver, který byl vyroben na zakázku. Sám s ním téměř nikdy nestřílí, ale považuje ho za symbol moci – něco, co by mohl použít, pokud by to bylo nezbytné.
Tajemná kniha kontaktů
Langridge si vede malý kožený zápisník, ve kterém má uložené kontakty na osoby, které pro něj někdy pracovaly nebo které lze využít v budoucnu. Každé jméno je zapsáno bez zbytečných podrobností, ale s poznámkou, která odráží, co od daného člověka očekávat. Tento zápisník je pečlivě ukrytý a jeho ztráta by mohla odhalit jeho tajné aktivity.